Výživa zvířat je komplexní  obor, který spojuje mnoho vědních oborů dohromady. I u tak jednoduchých otázek, jako je "Proč musí být v krmné dávce zařazeno objemné krmivo?" se nutně dotkneme několika různých témat jakými jsou anatomie, fyziologie, biochemie, evoluce a dalších. Abychom se v tom dobře vyznali, možná začneme u úplně jiného druhu zvířat - u skotu.

Krávy jsou přežvykující býložravci. Ač vám možná při srovnání koně a krávy přijde, že kráva ušlechtilostí koni nedosahuje ani po spěnky, pravdou je, že přežvýkavci jsou nejlépe vybavenými zvířaty pro trávení vlákniny. Jsou to "stroje" na efektivní přeměnu trávy v energii. V tom jim pomáhá jejich obdivuhodné trávicí ústrojí. Asi každý člověk zajímající se o zvířata a zemědělství ví, že kráva má 4 žaludky. Není to úplně pravda, kráva má žaludek pouze jeden. Nazýváme ho sléz a stavbou víceméně odpovídá žaludkům ostatních zvířat a člověku. Tři předchozí oddíly můžeme souhrnně označit jako předžaludky a v těch sídlí veškerá výhoda krávy. Předžaludky jsou vlastně takové vaky, které poskytují příjemné prostředí a útočiště mikroorganismům. Veškerá přijatá potrava je tedy nejprve zpracována mikroorganismy a teprve to, co z ní zbyde a co mikroorganismy vytvoří, je posunuto do slezu k vlastnímu trávení pro "hostitelský" organismus. Výživáři tedy s oblibou říkají, že nekrmí jen krávu, ale zejména mikrobiom bachoru. 

Skot a další přežvýkavci mají trávicí trakt postaven velmi výhodně. Nejen, že jsou schopni si potravu z předžaludku částečně vracet, znovu ji přežvýkat a tím ji lépe rozmělnit a zpřístupnit k natrávení mikroorganismům, navíc ještě produkty, které vyprodukují mikroorganismy, včetně jejich odumřelých "těl"  kráva využije jako živiny pro svůj metabolismus. orgány, které umožňuje tyto látky natrávit (vlastní žaludek a tenké střevo) a vstřebat (střeva), se totiž nachází až za rezervoárem mikroorganismů. 

Proč je důležité si toto uvědomit při výživě koní? Kůň je nepřežvýkavý býložravec. Neznamená to, že svou potravu nežvýká, ale že není schopen si jednou přijatou potravu vrátit regurgitací zpět k přežvykování jako skot. Na jednu stranu nedokáže potravu rozmělnit tak dobře zuby, na stranu druhou to není moc velký problém. Hlavní mikrobiální trávení se u koně totiž odehrává až v obrovském slepém střevě, kam potrava dochází (většinou) dostatečně rozmělněná a natrávená již ze žaludku a tenkého střeva. Nevýhody tohoto systému pro koně ale plynou z následujících věcí:

• Slepé střevo se nachází až za hlavní částí trávicího ústrojí, které dokáže efektivně vstřebávat veškeré natrávené živiny. Tlusté střevo absorbuje především těkavé mastné kyseliny (TMK), které vznikají mikrobiálním štěpením vlákniny. Není ale zřejmé, zda a v jaké míře dokáže tlusté střevo vstřebat například tuky a proteiny (které jsou bohatě zastoupeny právě v odumřelých buňkách organismů). Problém tedy nastává při nedostatečném rozmělnění a natrávení krmiv, která obsahují bohaté množství proteinu a sacharidů. Potrava trávicím traktem pěkně prosviští, a co nedokáže strávit kůň samotný, začnou zpracovávat mikroorganismy.
• Kůň se vyvinul na chudých pastvinách, je uzpůsobený k příjmu velkého objemu poměrně chudé pastvy. Většina energie, kterou z trávy přijal, byla ve formě právě těkavých mastných kyselin, které při štěpení vlákniny uvolňovaly mikroorganismy. Tím, že chudá tráva obsahovala poměrně málo cukrů a jiných zásobních látek, zvládl je organismus koně strávit a absorbovat dřív, než dorazili do slepého střeva. Proč je to důležité? Sacharidy a škroby, které nejsou vstřebány v tenkém střevě se přirozeně dostávají dále do střeva. Zde je začnou mikrobiálně trávit sacharolytické bakterie. Naruší se tím poměr, ve kterém vznikají TMK, u trávení škrobu začíná jako konečný produkt převládat kyselina mléčná. Ta má dopad na pH střeva - rapidně ho snižuje (okyseluje). Kyselé pH nesvědčí všem bakteriím, začnou se tedy více množit právě ty, kterým kyselé pH nevadí (např. laktobacily). Prostředí se okyseluje vesele dál, odumírající bakterie ze svých těl vypouštějí toxiny. Ty přestupují do krevního řečiště koně a u zvířete se rozvine akutní fáze laminitidy.

Když si shrneme tyto body - objemné krmivo je důležité proto, že vstřebávání TMK tvoří velkou část příjmu energie u koně. Správné množství objemného krmiva koně jednak zasytí (viz předchozí článek - požadavky na sušinu v krmné dávce) a udržuje správný poměr TMK ve střevě, čímž udržuje optimální pH prostředí. Ostatní krmiva, která obsahují bohaté zdroje proteinu a sacharidů, by měla být krmena tak, aby co největší množství těchto živin zvládl kůň strávit a absorbovat ještě před slepým střevem. Dosáhneme toho tak, že:

• koně budeme vždy nejprve krmit objemem a poté až jádrem
• kůň bude žrát v klidu, aby byl schopný krmivo řádně rozžvýkat
• kůň bude mít dostatečný čas na trávení, s tréninkem bychom proto měli začít minimálně 1,5h po krmení

(zdroj obrázku: https://www.easeandexcel.co.uk/egus-management.html)

Posledním zajímavým faktem anatomie a fyziologie trávení koní je stavba a funkce koňského žaludku. Jeho výstelka (sliznice) se skládá ze dvou částí. Horní část žaludku, která navazuje na jícen, je pokrytá kutánní sliznicí (je to vrstevnatý dlaždicový epitel, podobný epitelu kůže, který neobsahuje žádné žlázy). Spodní část, navazující na vrátník a tenké střevo, pokrývá sliznice žláznatá. Ta vylučuje jednak kyselinu chlorovodíkovou (HCl - rozrušuje potravu, snižuje pH a aktivuje některé enzymy trávení), jednak pepsin (který začíná s trávením proteinů) a některé další hormony a produkty. Tato část sliznice také vylučuje ochranný hlen. HCl totiž neleptá jen na potravu, ale má schopnost poškodit i vlastní buňky sliznice. Vylučovaný hlen má proto ochrannou funkci.

Mezi dvěma zmíněnými epitely se nachází hranice, kterou nazýváme margo plicatus.

(zdroj obrázku: https://www.naf-equine.eu/uk/raceon/explores/20/gastric-ulcers.jsp)

Při příjmu potravy vzniká v žaludku koně tzv. matrace*. Vypadá tak, že menší částice potravy padají rovnou do spodní části žaludku. Ty větší částice zůstávají nahoře v části s kutánní sliznicí (tuto část žaludku také označujeme jako slepý vak). Ve slepém vaku probíhá částečná fermentace potravy (malé mikrobiální trávení). Celá matrace se samozřejmě postupně posunuje směrem do střeva. 

Problém nastává v případě, kdy je žaludek prázdný. Žláznatá sliznice totiž není schopná úplně přerušit vylučování HCl. Kyselina se tedy vylučuje i v případě, kdy kůň zrovna žádnou potravu netráví. Tak vznikají žaludeční vředy - kyselina vzlíná až k margo plicaus či na kutánní sliznici. Ani jedna tato část není exkrečně aktivní - nevylučuje tedy ani ochranný hlen, který by ji chránil před naleptáváním. 

Objemné krmivo nebo krmivo, které dostatečně bobtná (např. cukrovarské řízky), má proto výborné vlastnosti právě pro koně, kteří na vředy trpí. U vředařů je kvůli tomu potřeba, mimo jiné, zaručit pravidelný přísun objemného krmiva během celého dne.

--- * kvůli funkci a uspořádání žaludeční matrace je poměrně problematické krmení řezanky místo objemného krmiva. Řezanka se ve většině případů totiž chová jako koncentrované krmivo (jádro). V žaludku se nevytvoří dostatečná matrace, průchod je rychlý a může docházet ke tvorbě vředů ---

Závěr

Proč musí být v krmné dávce zařazeno objemné krmivo?

• kůň je uzpůsoben trávit velký objem chudého krmiva. Takové vlastnosti má především seno. Kůň ze sena získává velké množství energie v podobě TMK, které jsou vytvářeny mikrobiálním trávením ve slepém a tlustém střevě
• koně mají malý žaludek, potrava přední částí trávicího ústrojí projde poměrně rychle. Aby bylo zaručeno dostatečné natrávení energeticky bohatého krmiva, je potřeba nakrmit koně nejprve senem a až poté jádrem
• žaludek koně neustále vylučuje kyselinu chlorovodíkovou. Aby nedocházelo k narušování sliznice, je potřeba aby v žaludku po většinu dne byla přítomna tzv. matrace. Ta vzniká z krmiva o různé velikosti částic - ze sena/pastvy

Zdroje:

Frape, D. 2006. Equine nutrition and feeding. Blackwell Publishing Ltd. Oxford.

Geor, R. J., Coenen, M., Harris, P. 2013. Equine applied and clinical nutrition E-book: Health, welfare and performance. Elsevier Health Sciences.

Julliand, V., Grimm, P. 2016. HORSE SPECIES SYMPOSIUM: The microbiome of the horse hindgut: History and current knowledge. Journal of animal science, 94(6): 2262-2274.

Pratt-Phillips, S. E., Stuska, S., Beveridge, H. L., Yoder, M. 2011. Nutritional quality of forages consumed by feral horses: The horses of Shackleford Banks. Journal of Equine Veterinary Science, 31(11): 640-644.

ZEMAN, L. a kol., Výživa a krmení hospodářských zvířat, Praha : Profi Press, s.r.o., 2006, 360 s, ISBN 80-86726-17-7

Nejnovější články na blogu

Přečtěte si, co je nového